Jdi na obsah Jdi na menu
 


1) Mezinárodní vztahy jako věda

23. 4. 2008

= vědní disciplína, která se zabývá vztahy mezi subjekty mezinárodních vztahů (samostatný stát, unie či federace států, mezinárodní organizace a i jiné subjekty jako politické strany nebo humanitární organizace) a na základě vyhodnocení vztahů mezi těmito subjekty se pokouší vysvětlit a předvídat mezinárodní konflikty a hledat způsoby jejich prevence

- dlouhá hist. tradice, ačkoliv jako samostatná věda byly uznány až po I. svět. válce (Čína, Indie, Řecko a Řím - nejvýz. pro formování anglosaského a evropského smýšlení)

- pojem poprvé použil anglický filosof, ekonom a právník Jeremy Bentham v 80. letech 18. st.

- do poč. 20. st. historie mezinárodních vztahů výrazně provázána s dějinami politického myšlení, až ve 20. st. došlo k jejímu osamostatnění (samostatný podobor politologie)

- řazeny pod politické vědy, ale fungují jako samostatný obor

- tradičně rozlišovány tyto oblasti politologie:

- politická filosofie a teorie

- vnitřní politika

- zahraniční politika

- 20. st. - nové rozlišení (konference UNESCO, Paříž, 1948):

- politická teorie a politické ideologie

- politická systémová analýza

- komparativní systémová analýza

- mezinárodní vztahy (pův. nazývány zahr. politika)

- MV se dělí na:

- výzkum v oblasti zahraničních vztahů

- výzkum nástrojů, které užívají zahr. vztahy (diplomacie, vojenská síla a moc, embargo…)

- mezinárodní ekonomické vztahy

- mírová studia

- teorii mezinárodních vztahů

- světovou politiku

- MV mají několik podoborů (mezinárodní politika, teorie mezinárodních vztahů, mezinárodní ekonomické vztahy, mezinárodní politická ekonomie, světová politika atd.)

- čerpají informace z mnoha vědních oborů (jsou mezioborovou disciplínou):

- historie - min. dipl. vztahy, konflikty mezi státy a jejich řešením,  i ostatními formami mez. života - jen formou popisu událostí, jejich příčinami, průběhem a důsledky

- právo - studie dějin a vývoje mez. práva, jejich nedostatků a tvoření nových právních norem, jež mají upravovat stále nové jevy mez. života

- filosofie - otázky lidské přirozenosti, spravedlnosti i řádu, ale i různých politických idejí

- politologie - studium suverénního státu, otázky práva na sebeurčení, nezávislost apod.

- geografie - zeměpisné faktory významné pro MV (otázka tvaru a délky hranic, vnitrozemských/přímořských států a podobně)

- hlavní teoretické směry oboru

- MV se jako věda konstituovaly po I. svět. válce; skutečný rozvoj MV však spadá až do období po II. svět. válce, kdy se MV staly samostatnou disciplínou

- vývoj oboru MV můžeme sledovat na pozadí tzv. velkých debat probíhajících na poč. 20. st.:

- idealismus x realismus (30./40. léta)

- tradicionalismus (realismus a idealismus) x behavioralismus (50./60. léta)

- neorealismu x neoliberalismus x neomarxismus (pol. 70. let)

- racionalismus x reflektivismus (80. léta)

a) idealismus x realismus

= spíše prezentace vlastních názorů (ne polemika či spor)

- vítězství realistů (získali dominantní pozici během Studené války)

- hl. témata idealismu i realismu jsou problémy války, míru, rozvoje, svobody apod.

- idealismus (utopický liberalismus)

= produkt snah po I. svět. válce vysvětlit příčiny konfliktu a dosáhnout udržení míru ve světě

- realismus

= snaha ukázat po II. svět. válce chybný přístup idealistů v chápání mez. systému

= reakce na utopický liberalismus v oblasti základních otázek o válce a mru

- kombinuje pesimistický pohled na lidskou přirozenost s představou mocenské politiky mezi státy existujícími v mezinárodní anarchii

- rozvoj a pokrok nemá v mez. vztazích místo

b) tradicionalismus x behaviorismus

- 50./60. léta 20. st.

= konflikt tradičních přístupů (realismu a idealismu) s novým behavioralist. přístupem

= spor o metodu zkoumání

- tzv. nový behaviorismus

= přístup kombinující metody politické vědy, matematiky, přírodních věd a ekonomie (teorie her); použití nové metodologie

- zaměření na zkoumání prostředí, v němž dochází k pol. rozhodnutím a kde se formují různé pol. aktivní skupiny

- základní pojmy:

- hierarchie = popisuje konstelaci jednostranných vztahů závislosti mezi státy (hegemon/i dominuje/í na špici „pyramidy“ a ostatní státy jsou na něm více či méně závislé)

- hegemon = stát s výsadním postavením, který ovlivňuje ostatní státy a usměrňuje je vojensky, ekonomicky, politicky, kulturně a technologicky

- polarita (uni-, bi -, tri-, multi-) = rozložení mocenského vlivu ve světě na jednu nebo mezi dvě, tři či více nejsilnějších velmocí

- závislost = funkcionální vztah mezi nejméně dvěma veličinami; vztahy jsou charakteriz. kauzálním vztahem - tj. jeden stát má vliv na druhý, ale neplatí to obráceně

- vzáj. záv. (interdependence) = stav, kdy čin aktéra A působí na aktéra B (platí i obráceně)

- nezávislost = stav, kdy na sebe státy nemají žádný vliv

- symetrie = vztah mezi aktéry nebo skupinami aktérů na základě rovných vztahů (tj. za přibl. stejného rozdělení kapacit moci); akce aktéra A vedou k odpovídající akci B a naopak

- asymetrie = stav nerovných vztahů, kdy jedna strana disponuje větší či menší kontrolou a vlivem nad stranou druhou (pomocí hrozby a nátlaku); zvyšování užitku 1 aktéra na úkor druhého (např. centrum, které řídí periférii)

- centrum = privilegované místo v rámci určitého teritoria; řídí, kontroluje a usměrňuje rozhodující část toku zdrojů a informací v daném systému; je řídícím elementem, je však závislé na zdrojích z ostatních oblastí (periferie)

- periferie = prostorová jednotka podřízená autoritě jádra; může být od centra jakkoli vzdálená, ale stále spadá do jeho vlivu a je jím řízena; bez znalosti jádra nelze rozumět postavení, charakteru a vývoji periferie

- např. VB a její kolonie v 19. st.

- semiperiferie = oblast mezi centrem a periferií; rozvinutější než periferie, nedosahuje však charakteristik a schopností jádra; orientuje se na centrum a opomíjí periferii

- mocenská rovnováha = rovnoměrné rozložení moci mezi státy

- merkantilismus = důraz na obchod - především vývoz